JK Počin vyjel na orientační závod

Orientační závod byl pro mě premiéra. S mojí kamarádkou Pepišou z vedlejší stáje, kde máme spoustu kamarádů a parťáků na koňské aktivity, jsme sestavily tým s názvem Bludný kořen, jež si rozhodně zasloužil své jméno. V průběhu závodu jsme totiž zabloudily, a tak jsme si trať prodloužily o deset kilometrů a strávily na ní o dvě hodiny déle. To nás ale vůbec nerozhodilo, jelikož naši koně byli prostě úžasní a dokázali zvládnout i ten nejnáročnější terén!

Závod nás vedl přes husté lesy, kde jsme se proplétaly mezi polomy, klopýtaly přes kamenité rokle a zdolávaly strmé svahy. A když říkám svahy, rozhodně nemyslím nějaké mírné kopce - některé z nich připomínaly spíše jízdu dolů jak ve filmu Sněžná řeka. Byla to opravdová výzva!

Velká poklona patří organizátorům celé akce, jejichž přístup byl na jedničku - vlastně na jedenáct hvězdiček z deseti! Trať byla opravdu skvěle připravená, plná nápaditých úkolů a kontrolních bodů. Bylo zajištěno vše potřebné, jak pro jezdce tak i koně. Nejlepší částí závodu byl kontrolní bod číslo osm, kde nás čekala truhla s pokladem. A že to byl pořádný poklad - občerstvení všeho druhu! Pepiša sáhla po pivku, já po Tatrance. Po mnoha kilometrech to bylo přesně to, co jsme potřebovaly.

Setkaly jsme se s milými i méně milými lidmi, ale musím uznat, že místní řidiči byli neuvěřitelně tolerantní, což bylo velmi příjemné překvapení. Zkouškou prošlo i mé westernové sedlo - ukázalo se jako skvělá koupě, můj zadek byl celý závod v pohodlí bez jakýchkoli otlaků či bolesti a můj kůň Hepíček šlapal jako švýcarské hodinky. Na začátku závodu byl sice trochu roztržitý jak čertík z krabičky, co každou chvíli vystřelí, ale po pár kilometrech se srovnal a napojil na mou mysl. Víme tedy, na čem zapracovat, abychom příště byli ještě lepší.

Velkou radost mám také z kopytářské práce odvedené mým báječným kovářem. Hepík šel po jakémkoli terénu bez sebemenšího problému. Za naši spolupráci jsem tedy moc vděčná. Během závodu jsem mohla pozorovat i práci Pepiši a jejího koně Kafe von Blatov, jménem OPP. Jejich jemnost, komunikace a důvěra byly inspirující a společně mi ukázaly, že důslednost může být dosažena i jemnějším přístupem.

Naši koně byli zkrátka báječní - po 35 kilometrech měli stále energii na klus i cval, zatímco moje kondice už těžce protestovala. Ve zkratce to byla super akce s perfektní organizací, skvělými koňmi a báječným týmem. Jsem vděčná za svého nejlepšího koňského kamaráda a lidi, které mám kolem sebe.