Vzpomínka na Grace

Koně přicházejí a odcházejí, stejně jako lidé. Na některé zapomenete, na jiné ne. Někteří mají své místo ve vašich životech, i když tu s námi již nejsou. A takhle to mám s Grace. Byla koněm, kterému jsem absolutně věřila, která mě toho hodně naučila, uměla si říct, vyjádřit nesouhlas, ale vždycky jsem se na ni mohla spolehnout. Někteří koně vám čtou myšlenky a reagují na nejjemnější pohyb, náznak, a to Grace uměla. V posledních 3 letech z mého života odešli tři parťáci, kteří se mi nesmazatelně vryli do života. Mates, Lucka a Grace. Každý z nich byl úplně jiný, ale všichni byli neskutečně silní a odvážní. Jsem nesmírně vděčná za společné roky a všechno, čím obohatili můj život.

Grace měla ráda lidi. Nemusela jich mít kolem sebe moc, ale měla je ráda. V JK Počin strávila dlouhých 13 let a kolik dětí naučila cválat, skákat, užívat si vody, volnosti, ale i užít si radost z vítězství na závodech, to bych nedokázala spočítat. Grace byla paní klisnička, jak jí říkala Evča, Princezna na hrášku, byla naše a v našich srdcích zůstane.

A jak už tak osud píše, dějí se věci, které vlastně ani neumíme vysvětlit a asi je dobře v nich nehledat víc, nežli to, že se staly. Grace letos opravdu nechtěla odjet z pastvin na Rousínově. Dlouho nehybně stála na rampě vozíku než neochotně nastoupila. A v nastupování to byla paní profesorka. Co za tím bylo, kdo ví? A týden po jejím náhlém odchodu jsem se dozvěděla, že na nebe neodešla sama, ale její chovatel, pan Meloun, u kterého se narodila a s jehož dcerami přivezla ze závodů tolik stužek, že by se nevešly na velkou tabuli, nás opustil s ní. Třeba se tam nahoře shledají a budou dohlížet nad pozemským pořádkem hezky shora. Budeme na Tebe, Grace, vzpomínat a nikdy nezapomeneme.

Všichni, kdo ji měli rádi.