Správné držení otěží

Lokty rukou držících otěže se lehce dotýkají těla, pěsti svírající otěže jsou palcem otočené vzhůru. Předloktí a otěže tvoří přímku, nesmí být prověšená a jezdec cítí v rukou neustálý kontakt s koněm. Mezery mezi rukama závisí na šířce krku koně, protože linie otěž-ruka musí být přímá a rovnoběžná i při pohledu shora. Při jakémkoliv vedení otěží platí, že ruka má být nízko. Vysoká ruka má za následek zvedání hlavy, což zamezuje správnému přilnutí koně. Úprava délky otěží se provádí přehmátnutím na otěži. Přitom předá ta ruka, která bude otěž zkracovat, otěž druhé ruce. Uvolněná ruka uchopí otěž tak daleko, jak je potřeba. Pokud totiž při zkracování suneme ruku po otěži dopředu, ruší to koně v hubě a ruší to i jeho klidné přilnutí. Při ježdění v obratech má vnější ruka ležet vždy co nejtěsněji na koňském krku nebo na kohoutku, aby vnější otěž přiléhala po celé délce ke krku koně. Tato otěž působí jako varovná. Vnitřní ruka se ohne v zápěstí, čímž dojde k dostatečnému zkrácení vnitřní otěže a přistavení koně k vnitřní ruce. Přetahování otěže na druhou stranu krku je hrubou chybou.